Tvorba Josefa Kainara zahrnuje nejenom básně, ale i dramatickou tvorbu či písně. Málo se ví, že se věnoval také tvorbě pro děti. Hlavními aspekty v jeho práci jsou cit pro využívání metafor, sarkasmus, ironie, a to vše podáno mnohdy až hovorovým jazykem s nádechem lehkých vulgarit. Těžiště jeho tvorby však i nadále najdeme především v poezii, přičemž mnohé básně stojí na hranici mezi poezií a písňovými texty či dokonce kousek za ní.
„Některé sny se jen zdají, jiné jdou hlouběji.“
Josef Kainar možná nepatří mezi nejslavnější české básníky (ostatně, kdo by se také divil, v konkurenci Jaroslava Seiferta, Karla Hynka Máchy, Petra Bezruče či třeba Ivana Blatného), ale je na něj mnohdy zapomínáno. To však neznamená, že by jeho dílo bylo nějakým způsobem nezajímavé nebo nedůležité, ba naopak, jeho práce ovlivnila řadu umělců zejména v druhé polovině 20. století.